Foto

Düdžom Rinpočhe

Modlitba, ktorá mi pomáha rozpoznať chyby a udržať v mysli objekty útočiska

J.S. Düdžom Rinpočhe

Vyznanie sa z chýb a modlitba prianí, vedúca k veľmi jasnému pochopeniu toho, čo je treba prijímať a odmietať

S úctou sa skláňam pred guruom!

Víťazný Šákjamuni

Najvyšší vodca ríše tohto šťastného eónu

Synovia Víťazného

Zhromaždenie bódhisattvov, ktorí vedú cítiace bytosti

Vznešený Guru, neporovnateľný záchranca bytostí v tejto temnej dobe

Tri korene a ochrancovia dharmy, zaviazaní sľubmi

Znovu a znovu sa na vás obraciam

Túžobne si vás vybavujem, zo srdca vás prosím s jednobodovou mysľou.

Prosím obráťte na mňa svoju pozornosť.

Držte ma vašou milujúcou láskavosťou

I silou vašeho súcitou, ktorému nič nestojí v ceste

Dajte mi vaše požehnanie, aby boli moje myšlienky a ciele

Vykonané v súlade s dharmou.

Vďaka minulým činom, nie bez zásluh

Som získal toto vzácne ľudské zrodenie.

Vďaka minulým zásluhám, nie malým

Som stretol vznešenú dharmu.

Bol som prijatý Guruom, obdržal som zplnomocnenia,

Požehnania a eseniálne inštrukcie –

Teraz mám všetko toto bohatstvo vo svojich rukách.

Ale moja myseľ je ako ukecaná opica, pohupuje sa vedená

Zvodným, klamlivým démonom rozptýlenia

A preto nemôžem využiť bohatstvo, ktoré mi patrí.

Takto je premrhané učenie Gurua i

moje ľudské zrodenie, obdarené slobodou a priaznivými podmienkami.

Teraz som v kritickej situácii

Všetky učenia, o ktoré som stál

Všetky, ktoré som obdržal, sú ako mýtus.

Tvárim sa ako praktikujúci,

A mám aj „nafúkanosť“ praktikujúceho

Ale moja myseľ nedokáže pochopiť pravé učenia.

Postrádam dokonca aj stopu bežnej dharmy, o svätej dharme ani nehovoriac

Šestnásť pravidiel obyčajného spoločenského správania

Je len niečo, o čom som sa dopočul.

Hoci vidím, ako zle sa chovám, nie je mi to ľúto,

Hoci to vidia i iní, nie som z toho zahambený.

Môj závzäzok voči učeniu je krátky ako chvostík svišťa.

Nedokážem správne praktikovať desať ctnostných činov pravej dharmy

Prechovávam sektársku predpojatosť voči Buddhovým učeniam

Ohováram učenia a veľké bytosti

A hromadím zlú karmu.

V maske dharmy

Nosím veľkú záťaž zlých skutkov.

Čím viac učení prijímam

Tým viac sa nafukuje vízia môjho ja.

Aj keď intelektuálne analýzy nemôžu preniknúť

K hlbokému významu náuky.

Nafúkane si myslím „Dodržujem disciplínu prátimókši!“

Ale štyri praxe dharmy zmizli bez stopy.[1]

Domýšlavo si myslím, „Mám vzácny výcvik bódhisattvu!“

Ale štyri nezmerné kvality[2] sú iba púhymi obrazmi lampy.

Pyšne si myslím, „Dodržujem samaje tajnej mantrajány!“

Ale nerešpektujem prvé koreňové porušenie[3]

A som ľahostajný k všetkým ostatným.

Kvetnatými slovami viem vysvetliť štyri myšlienky, ktoré obracajú myseľ k dharme[4]

Ale moja pripútanosť k javom

je dôkazom, že moja myseľ sa v skutočnosti nezmenila.

Hoci sa spolieham na učiteľa, úcta a oddanosť sa pomaly vytrácujú

Miesto aby som mal čisté vnímanie, rozvíjam nesprávne náhľady

A vidím gurua ako sebe rovného.

Láska a rešpekt voči mojim vadžra priateľom sa oslabuje

Nedokážem zniesť pár príkrych (nevľúdnych, hrubých) slov

Stále sa sťažujem.

Postrádam kompletný výcvik v bódhičitte

Láska a súcit, ktoré pochádzajú z

Hľadenia na všetky bytosti šiestich svetov ako mojich rodičov

Miznú ako hmla.

Hoci jednám akoby som praktikoval cesty kjerim a dzogrim,[5]

Neviem si rady ani s obyčajnými ilúziami, ktoré nemajú konca.

Uvedomujem si, že konečným učením sútier a tantier

Je prázdnota, ale nedokážem toto poznanie využiť

Prúd mojej mysle ostáva tvrdý ako roh.

Keď praktikujem spočívanie v pravom stave mysli

Som bez stability, ale vyprávam o hlbokom náhľade

A odhadzujem príčinu a následky do vetra.

Navonok – viem sa predvádzať ako človek s dobrým jednaním,

Vo vnútri však túžba, pripútanosť, chtivá nenásytnostnosť besnie ako oheň.

Hoci je moje telo na izolovanom ústraní v horách,

Moja myseľ neustále, dňom i nocou, blúdi v meste.

Hoci nie je možné, aby ma Tri klenoty zradili

Mám však malú oddanosť, a preto sa bojím, že zradím sám seba.

Takže hoci som bez nesprávneho náhľadu

Nedôverovania učiteľovi a svätej dharme

V týchto zlých časoch, sme my, cítiace bytosti

Zaneprázdnení hromadením zlej karmy

Vedome, nedbanlivo padáme do vplyvu rozptýlenia[6]

Nedarí sa nám udržiavať bdelú prítomnosť a to je veľká strata.

Keď zkúmam sám seba, vidím

Že všetko, čo som urobil mi len pridalo na zmätku

Že všetko moje myslenie bolo poškvrnené

Zatemňujúcimi emóciami a uchopovaním.

Nevidiac, že dokonca ani moje ctnostné činy

Sú znečistené negativitami,

Môžem skončiť niekde inde než v troch nižších sférach?

Keď vidím, ako sa chovám a čo som urobil,

Keď na to všetko myslím, som znechutený.

Hľadiac na ostatných, ešte o to viac ma to odradzuje.

Nie sú žiadni priatelia, ktorí by mohli priniesť úľavu mojej mysli.

Ak sa o seba nedokážem postarať teraz

Iní mi nebudú útočiskom, keď sa vyčerpajú všetky nádeje

Keď budem v rukách poslov Pána smrti.

Či nie je sebeklamom

Čakať na záchranu, ktorá nikdy nepríde?

Takže zahambený a s výčitkami svedomia rozpoznávam svoje vlastné chyby,

Čokoľvek som urobil proti dharme

Akékoľvek nedodržania a porušenia samaje

Nebudem skrývať pred tými, ktorí majú víziu múdrosti.

Z hĺbky srdca sa vyznávam

Prosím príjmite moje doznanie svojím súcitom.

Buďte mojím útočiskom pred nebezpečím chybných ciest, vedúcich do priepasti

Udeľte mi oslobodenie tým, že mi pomôžete nájsť dokonalú, oslobodzujúcu cestu.

Celý svoj život som strávil praktikovaním toho a praktikovaním onoho,

Nemám v rukách nič, čo by som mohol ukázať

Žiadnu realizáciu.

Odteraz sa budem vyhýbať mizernej ceste poznania mnohého

A pritom nepoznania jediného, čo potrebujem

Prečo neísť cestou poznania jednej veci, ktorá oslobodí všetko?

Istá, neochvejná nádej, jediný, najvyšší Pán, na ktorého spolieham

Koreňový Guru, ktorý zjednocuje všetky útočiska

K tebe sa obraciam s oddanosťou a jednobodovou mysľou:

Najvyššie útočisko, Pane najvyššej láskavosti,

Ujmi sa ma svojím súcitom.

Daj mi požehnanie, aby som videl svoje chyby.

Daj mi požehnanie, aby som nemal túžbu vidieť chyby iných.

Daj mi požehnanie, aby sa odstránili zlé, kruté a brutálne myšlenky.

Daj mi požehnanie, aby sa zmenšovala túžba a rástla spokojnosť.

Daj mi požehnanie, aby som nezabúdal na neistotu času smrti.

Daj mi požehnanie, aby som bol v okamihu smrti bez záujmov.

Daj mi požehnanie, aby som rozvinul dôveru v dharmu.

Daj mi požehnanie, aby som dokázal praktikovať nezaujaté čisté vnímání.

Daj mi požehnanie, aby som rozvinul nevykonštruovanú oddanosť a úctu.

Daj mi požehnanie, aby som vytrval a videl, že mi ostalo tak málo času.

Daj mi požehnanie, aby som dokázal mať v dharme svoj konečný, najvnútornejší cieľ.

Daj mi požehnanie, aby som vytrval v njvnútornejšej dharme.

Daj mi požehnanie, aby som oslobodil prúd mojej mysle najvnútornejšou praxou.

Daj mi požehnanie, aby som nemal prekážky praxe.

Daj mi požehnanie, aby rýchlo dozrel plod mojej praxe.

Daj mi požehnanie, aby bol akýkoľvek kontakt s tými, s ktorými mám karmické spojenie, zmysluplný.

Daj mi požehnanie, aby vyhasol akýkoľvek dualizmus nádeje a strachu.

Daj mi požehnanie, aby som videl neduálnu bdelosť.

Daj mi požehnanie, aby som rozpoznal prvotný stav.

Daj mi požehnanie, aby som ustanovil pevnosť dharmakáje.

Daj mi požehnanie, aby som získal veľkú istotu presahújúcu úsilie.

Kiež veľkou zbraňou

Nezničiteľným prvotným bdelým vedomím

V jedinom okamihu utnem prázdnu životnú silu samsáry i nirvány.

Potom, v nekonečnej veľkej blaženosti slávnosti Ňema

Nech si navždy užíváme aktivitu, ktorá je za zjednocovaním a rozdeľovaním

Vo všetko-prestupujúcom priestore stejnosti

Neexistuje ani len slovo „utrpenie“

Kdo by sa teda mal snažiť o „šťastie?“

V kráľovstve Samantabhadru

Majú šťastie a utrpenie jednu chuť

Ak nie sú uchopené, oslobodia sa samy od seba.

Kiež dosiahnem kráľovstva Samantabhadru v tomto živote!

Napísal J.S. Düdžom rinpočhe, Džigdral Ješe Dordže

Dodatok

Toto je invokácia, vyznanie chýb a modlitba priania v jednom..

Jednej noci v roku Vodnej svine mala moja družka múdrosti Rigdzin Wangmo

Sen, v ktorej se jej zjavila istá spoločníčka, ktorá sa jej často objavovala vo snoch. Dievča povedalo: „Teraz by si mala požiadať Rinpočheho o to, aby napísal invokáciu a modlitbu.. Dobre?“ a odišla. Neskôr, desiateho dňa pribúdajúceho mesiaca sa objavila znova a povedala: „Prečo si nepožiadala o napísanie modlitby?“

Druhého dňa ráno, keď sme sa rozprávali o snoch a onej modlitbe, som povedal: „Už existuje veľa motlitieb a invokácii, ale nie je dosť ľudí, ktorí by ich robili.“ Rigdzion Wangmo na mňa naliehala: „Musíš tú modlitbu napísať, či už bude krátka alebo dlhá.“

Potom ma napadlo, „V týchto dňoch hrozí nebezpečenstvo chorôb, vojen a hlamodorov. Aby som ochránil ľudí od týchto nebezpečí, mal by som napísať modlitbu, ktorá pripomína Súcitným ich sľub pomáhať bytostiam.“ Ale hoci som myslel na to, že ju napíšem, mnohé okolnosti ma rozptýlili a tak som nič nenapísal.

Večer desiateho dňa sa dievča objavilo tak, ako predtým. Vo sne povedala: „Nezabudni na modlitbu, o ktorú som požiadala. Je to naozaj potrebné.“

Takže som si povedal, že ju napíšem 15. dňa (spln) toho istého mesiaca. V noci 14. dňa som sa jednobodovo modlil ku Guru Rinpočhemu a prosil som ho o požehnanie na napísanie modlitby. S týmto prianím som si šiel ľahnúť.

Ďaľšieho rána, na svitaní som mal sen, kde som bol v rozsiahlej hale, ktorá bola akýmsi chrámom. Z ničoho nič sa objavil mladý biely muž v bielych šatoch, s dlhými vlasmi stočenými okolo ramien. Držal pár cymbálov. Zahral na cymbáloch, ktoré vydali príjemný zvuk a pritancoval ku mne. Tancoval bližšie a bližšie vpravotočivých kruhoch - tancoval ako Ging.

Povedal:

„Ak chceš uskutočniť náuky

upevni ich vo svojej mysli.

V hĺbke mysle najdeš buddhovstvo.

Ak chceš navštíviť buddhovské polia

Očisti obyčajnú zmätenú pripútanosť.

Dokonalé, skvelé buddhovstvo je hneď po ruke.

Rozviň pilnosť v praxi

Esencie náuk.

Kto môže získať siddhi bez praxe?

Je ťažké vidieť vlastné chyby.

Takže zkúmať a rozpoznávať svoje chyby

Je zásadná inštrukcia.

Nakoniec, keď sú všetky chyby postupne odstránené

Osvietené kvality rastú a žiaria.“

Na konci tejto básne zazvonil na cymbáloch a treskol s jedným do druhého, až som sa prebudil. Po prebudení som nezabudol na slová, ktoré mi povedal. Pochopil som, že to bola rada o praxi toho, čo je treba prijímať a čo odmietať. Bolo mi ľúto, že hoci som skutočne videl tvár môjho jediného otca, gurua, nespoznal som ho.

Ja, Džigdral Ješe Dordže, starý otec Ňingmy, som toto npísal na základe svojej skúsenosti. Nech to prinesie úžitok. Sarvatha mangalam.

Preložil Bhakha Tulku a Constance Wilkinson, Boudhanath, Nepál, 1989. Prel. L.Ch.

---

[1] Štyri praxe dharmy – neoplatiť slovnú urážku či nadávku, neoplatiť fyzické ublíženie, neoplatiť hnev za hnev, neoplatiť provokáciu, hoci sme boli vyprovokovaní.

[2] Štyri nezmerné kvality – nezmerná láska, nezmerný súcit, nezmerná radosť, nezmerná rovnosť.

[3] Prvé koreňové porušenie samaje – znevažovať vlastného majstra-

[4] Štyri myšlienky, ktoré obracajú myseľ k dharme – mať na mysli 1. vzácnosť ľudského zrodenia obdareného slobodami a možnosťami 2. nevyhnutnosť smrti 3. nemožnosť uniknúť karme, príčine a následku 4. Obrovské inherentné utrpenie samsáry.

[5] Kjerim – meditačné štádium rozvoja, dzogrim – meditácia štádia dovŕšenia

[6] Neuvedomenia prvotného stavu.

Džamgön Kongtrul Lodrö Thaje

Vstupná brána k oceánu bódhičitty

Modlitba duchovnej transformácie, Džamgön Kongtrul Lodrö Thaje

Silou pravdy najvyššej mysle osvietenia, ktorú

rozvinul a uskutočnil mocný a vznešený Avalókitéšvara

A všetci buddhovia a bódhisattvovia

Kiež sa zrodí najvyššia bódhičitta

Vo mne i vo všetkých bytostiach po oblohou!

Nech príčina utrpenia, hnev všetkých bytostí

A jej výsledek, horúčavy a chlad pekiel

Vstúpi do mňa! Rozpustí sa do mňa!

Všetkým bytostiam pod oblohou dávam

Všetky zásluhy mojej milujúcej láskavosti

A slobody od hnevu.

Tým nech sa ríše hnevu, peklá, vyprázdnia.

Kiež sa všetky bytosti v pekle stanú Avalókitéšvarom rodiny Vadžra

A uskutočnia zrkadlu podobnú múdrosť!

Nech príčina utrpenia, túžba a pripútanosť bytostí

A jej výsledok, hlad a smäd ríše duchov

Vstúpi do mňa! Rozpustí sa do mňa!

Všetkým bytostiam pod oblohou dávam

Všetky zásluhy mojej veľkorysej štedrosti

A slobody od pripútanosti.

Tým nech sa ríše hladných duchov vyprázdnia.

Kiež sa všetky bytosti stanú Avalókitéšvarom rodiny Padma

A uskutočnia rozlišujúcu múdrosť.

Nech príčina utrpenia, hlúposť bytostí

A jej výsledok, slabomyslná tuposť zvierat

Vstúpi do mňa! Rozpustí sa do mňa!

Všetkým bytostiam pod oblohou dávam

Všetky zásluhy vytvárania a prehĺbovania vhľadu

A oslobodenia od nevedomosti.

Tým nech sa celá ríša zvierat vyprázdni.

Nech sa všetky bytosti stanú Avalókitéšvarom rodiny Buddha

A uskutočnia najvyššiu múdrosť absolutného priestoru.

Nech príčina utrpenia, žiarlivosť, ktorá rozožiera srdcia bytostí

A jej výsledok, vojny asurov

Vstúpi do mňa! Rozpustí sa do mňa!

Všetkým bytostiam pod oblohou dávam

Všetky zásluhy mojej trpezlivosti, vyjadrenej telom, rečou a mysľou

A oslobodenia od žiarlivosti.

Tým nech sa celá ríša asurov vyprázdni.

Nech sa všetky bytosti stanú Avalókitéšvarom rodiny Karma

A uskutočnia najvyššiu všetko-zahrnujúcu múdrosť.

Nech príčina utrpenia, ohromná pýcha bytostí

A jej výsledok, konečný pád bohov

Vstúpi do mňa! Rozpustí sa do mňa!

Všetkým bytostiam pod oblohou dávam

Všetky zásluhy mojej vytrvalosti

A oslobodenia od pýchy.

Tým nech sa celá ríša bohov vyprázdni.

Nech sa všetky bytosti stanú Avalókitéšvarom rodiny Ratna

A uskutočnia najvyššiu múdrosť rovnosti.

Nech príčina utrpenia, negatívne činy a zatemnenia bytostí od nemajúceho počiatku času

A ich výsledok, utrpenie zrodenia, choroby, staroby a smrti

Vstúpi do mňa! Rozpustí sa do mňa!

Všetkým bytostiam pod oblohou dávam

Všetky zásluhy, ktoré som nahromadil od času bez počiatku

Svojím telom, rečou a mysľou.

Tým nech sa ríše biedy vyprázdnia.

Nech sa všetky bytosti stanú nepoškvrneným Avalókitéšvarom dharmakáje

A uskutočnia najvyššiu samo-existujúcu múdrosť.

Nech sa pochybenia, porušenia, prehrešky a nedodržania

Sľubov prátimókši, bódhisattvov a tajnej mantrajány vykonané všetkými bytosťami

Vstúpia do mňa! Rozpustia sa do mňa!

Všetkým bytostiam pod oblohou dávam

Všetky zásluhy dodržiavania troch druhov sľubov.

Nech sa ich sľuby úplne očistia

A nie sú poškvrnené ani sebemenším porušením.

Nech věštci uskutočnia úroveň Vadžrasattvu, stelesnenia všetkých rodín.

Nech negatívna karma, zatemnenia a krátky život

Zpôsobené zabíjaním, ničením posvätných objektov a podobne

Vstúpia do mňa! Rozpustia sa do mňa!

Všetkým bytostiam pod oblohou dávam

Zásluhy chránenia života a vytvárania posvätných objektov.

Nech už nie je ani len počuť o predčasnej smrti.

Nech všetky bytosti uskutočnia úroveň Vadžra Amitájusa.

Nech choroby bytostí

Zpôsobené nerovnováhami vetra, žlči, hlienu a ďaľších elementov

Vstúpia do mňa! Rozpustia sa do mňa!

Všetkým bytostiam pod oblohou dávam

Všeky zásluhy zanechania akéhokoľvek násilia

A dávania liekov a ďaľších užitečných vecí.

Obetujem im moje vlastné zdravie a pohodu.

Nech všetky bytosti dosiahnu úroveň Buddhu Liečiteľa, tela zafírového svetla

Ktorý odstraňuje choroby troch jedov.

Nech smäd, hlad a chudoba

Zpôsobené kradnutím vecí druhým alebo ich násilným braním

Vstúpia do mňa! Rozpustia sa do mňa!

Všetkým bytostiam pod oblohou dávam

Dharmu, bohatstvo a všetky plody štedrosti.

Nech sa radujú z tohoto nebeského pokladu:

Spontánneho naplnenia všetkých potrieb bez úsilia.

Nech negatívna karma a zatemnenia

Zpôsobené neustálymi škodlivými činmy

Vedúce k zrodeniam v nečistých sférách

Vstúpia do mňa! Rozpustia sa do mňa!

Všetkým bytostiam pod oblohou dávam

Moje rozvíjanie bódhičitty a desiatich transformácii.

Nech sa zrodia priamo v čistých buddhovských krajinách

Pravej radosti, v Ríši blaženosti a iných.

Nech zlá karma a zatemnenia

Spôsobené neustálym prechovávaním nesprávnych náhľadov

Ktoré zarmucujú Tri klenoty

Vstúpia do mňa! Rozpustia sa do mňa!

Všetkým bytostiam pod oblohou dávam

Zásluhy rozvinutia troch druhov dôvery.

Nech rozvinú úplné presvdšenie

O nevyhnutnosti zákona príčiny a následku

A nahradia negatívne činy pozitívnymi.

Nech pripútanosť a agresia

Ktoré pochádzajú z neustáleho zamerania na seba samého (zaoberania sa sebou samým)

A nútia človeka vnímať všetko ako hrozbu

Vstúpia do mňa! Rozpustia sa do mňa!

Všetkým bytostiam pod oblohou dávam

všetky moje zásluhy zrodené zo štyroch nezmerných myšlienok.

Nech je ich myseľ naplnená láskavosťou a súcitom

Účastnou radosťou a rovnosťou.

Nech zdroj všetkého utrpenia,

Zatemnená myseľ, ktorá uchopuje iluzórne javy ako niečo reálne

Vstúpi do mňa! Rozpustí sa do mňa!

Všetkým bytostiam pod oblohou dávam

uskutočnenie prázdnoty, ktorá je neprítomnosťou ega.

Nech hlboká prázdnota svitne v ich mysli

A nech dosiahnu dokonalé buddhovstvo.

Stručne povedané, beriem na seba všetko utrpenie spôsobené zmenou

Zažívaním toho, čo nechceme –

Šestnástimi druhmi strachov a tak ďalej;

Odlúčením sa od toho, čo chceme –

Príbuzných, priateľov, miesta, jedla a bohatstva;

Tým, že si nedokážeme udržať to, čo máme.

Keď chránime vlastné príbuzenstvo, víťazíme nad nepriateľmi, v poľnohospodárstve a obchode;

Nedokážeme získať to, čo naozaj chceme –

Moc, bohatstvo a slávu;

Tým, že sme zasiahnutí náhlou nepriazňou osudu a zlými vplyvmi.

Všetko toto pripisujem mojej pripútanosti k egu

A všetko dávam bytostiam bez toho, aby som si čokoľvek nechal

Všetky moje minulé, súčasné i budúce zásluhy

Všetok môj vplyv a moc, moje telo i môj samotný život.

Nech sa všetky bytosti radujú zo šťastia a dobra

A vykonávajú činy bódhisattvov.

Nech všetky bytosti, ktoré so mnou majú dobré alebo zlé spojenie

Tým, že ich budem učiť dharmu a viesť ich k ctnosti,

Alebo skrz to, že som jedol ich mäso, pil ich mlieko a jazdil na koňoch

Skrz to, že ľudia majú vo mňa dôveru a vážia si ma, dávajú mi jedlo a bohatstvo,

Alebo skrz to, že ma kitizujú, pochybujú o mne, myslia na mňa v zlom

Okrádajú ma, bijú ma a škodia mi

Stručne povedané, ktokoľvk ma vidí,

Počuje moje meno, myslí na moje dobré alebo zlé vlastnosti

Dokonce i ten, ktorého sa dotkne vietor vanúci z môjho smeru

Nech sa jeho škodlivé činy a zatemnenia

Nahromadené od času bez počiatku

Ukončia.

Nech sú privedené do buddhovskej krajiny veľkej blaženosti

Veľkým súcitným, Vznešeným Avalókitéšvarom.

Nech dokážem prinášať úžitok bytostiam

Mojím telom, rečou a mysľou

A dokonce aj mojím tieňom.

Nech všetky bytosti zlej vôle, ľudské i neľudské

Ktoré sa snažia ublížiť môjmu telu a životu

Dosiahnu osvietenie ako prví.

A nech kvôli mne nie je

nikdy (nikomu) ani len sebemenej ublížené.

Keď zkúmame javy

Nič nemá skutočnú existenci

Všetko je jako sen alebo dúha

Alebo ako odraz mesiaca na vode.

Avšak každý je klamaný tým,

Že berie veci ako reálne existujúce.

Na úrovni absolutnem pravdy

Som ja i všetky bytosti pod oblohou

A dokonce aj ne-ľudské entity, zlí duchovia a bytosti, ktoré vytvárajú prekážky

Rovnakí v sfére prázdnoty;

Ale preto, že vnímame to, čo je prázdné ako niečo skutočné,

Sme zmätení.

Na úrovni relatívnej pravdy

Nie je ani jediná bytosť

Ktorá nebola rodičom inej bytosti.

Kdo na svete je láskavejší ako otec alebo matka?

A čo by to bolo za klam

Keby matka priala zlo svojmu dieťaťu?

To je dôvod, prečo všetkým bytostiam, ktoré

Sú mojími rodičmi, bez uprednostňovania

dávam zisk a víťazstvo

a beriem prehru a porážku na seba.

Silou tohoto môjho čistého zámeru

Nech všetky bytosti očistia prúd svojej mysle a dovŕšia nahromadenia (zásluh a modrosti),

a nech v nich bez úsilia vznikne najvyššia bódhičitta,

teda prázdnota naplnená súcitom

neomylná cesta Víťazných

nech rýchlo uskutečnia vševedúcnosť buddhovstva.

Túto modlitbu zo srdca napísal Lodrö Thaje v samote horskej pustovni, aby dal formu svojím ašpiráciam k tréningu mysle.

Nech je to prospešné a priaznivé!

Džamjang Khjence Wangpo

Nektár pre myseľ

Modlitba k sedembodovému tréningu mysle

Džamjang Khjence Wangpo

Sedembodový tréning mysle, rady srdca najvyšších Kadampov, ktorí mali sedem božských náuk, je vysvetlený podľa tradície Čhekawu Ješe Dordžeho v troch ctnostných činoch.

Prvý čin, záslužný na začiatku

1. Názov modtlitby

Nektár pre myseľ, modlitba sedembodového tréningu mysle

II. Chvála

Skláňam sa pred duchovnými priateľmi Najvyššieho vozu

Ktorí sú zdrojom všetkého dobrého v samsáre i nirváne.

Nech sa s láskavým požehnaním gurua

očistí moja myseľ tromi druhmi dôvery.

Druhý, čin, záslužný v strede: hlavná téma textu

1. Prípravné praxe, základ náuk

S vedomím, aké ťažké je získať tento vzácny ľudský život

a ako ľahko sa dá stratiť.

Nech sa s láskavým požehnaním gurua

Vo všetkých svojch činoch, ktoré prinášajú karmické následky

sanžím robiť to, čo je správne a vyhýbam sa tomu, čo je zlé.

Nech pri cvičení prípravných praxí

rozviniem úprimné odhodlanie sa oslobodiť zo samsáry.

II. Hlavná prax, cvičenie v bódhičitte

Nech s láskavým požehnaním gurua

Očistím nepravdu dvojnosti do priestoru prázdnoty

A nepretržitou meditáciou na dva aspekty bódhičitty

praktikujem hlbokú zámenu vlastného šťastia za utrpenie druhých.

III. Využitie nepriaznivých okolností na ceste bódhičitty

Nech s láskavým požehnaním gurua

Vidím všetky nepriaznivé udalosti a utrpenia, ktoré má postretnú

Ako triky zlého ducha pripútanosti k egu

A využijem ich ako cestu bódhičitty.

IV. Uplatňovanie tejto praxe počas života

Nech láskavým požehnaním gurua

Zjednoduším svoju celoživotnú prax do jedinej esencie

Celoživotným uplatňovaním piatich síl: čistého vnímania, čistej praxe,

Hromadenia zásluh, očisty zatemnení a modlitbami ašpirácie.

V. Znamenia tréningu mysle

Keď láskavým požehnaním gurua

všetko povstáva ako protijed na pripútanosť k egu

A moja myseľ nachádza slobodu, šťastie a dôveru

Nech využijem všetky nepriaznivé okolnosti ako cestu.

VI. Samaja tréningu mysle

Nech láskavým požehnaním gurua

Dodržujem svoje záväzky; nech som oslobodený od pretvárky

Nech nie som (voči nikomu ani ničomu) zaujatý

A navonok sa nepredvádzam.

Nech chránim samaje tréningu mysle ako svoj vlastný život.

VII. Sľuby tréningu mysle

Nech láskavým požehnaním gurua

Úprimne cvičím svoju myseľ

Podľa všetkých záväzkov, ktoré rozvíjajú dva aspekty bódhičitty

A dosiahnem realizáciu najvyššieho vozu v tomto živote.

Tretí čin, záslužný nakoniec

1. Venovanie

Nech zásluhami z tohto priania

Zo srdca praktikovať sedembodový tréning mysle

Esenciu mysle jedinečného Pána (Džowo Atíša) a jeho žiakov

Všetky bytosti dosiahnu osvietenie

Túto modlitbu napísal bezstarostný vandrák Džamjang Khjence Wangpo, ktorý má najvyšší rešpekt voči tradícii drahocenných Kadampov, s jednobodovou mysľou pred slávnym vyobrazením Atíšu v Kišö Ňethangu. Nech som požehnaný na uskutočnenie tejto modlitby.

Nech ctnosť následuje! Prekl. Padmakara

Náuka

Čhokji Ňima Rinpočhe

předmluva ke knize Tulku Urgjen Rinpočheho – Opakuji slova Buddhy

V buddhismu tradičně existují dva přístupy ke studiu, přemýšlení a praktikování svaté dharmy: analytický přístup učence a jednoduchý přístup meditujícího.

Styl učence spočívá ve studování mnoha podrobností a důkladném premýšlení. Učenec očišťuje a prohlubuje vlastní pochopení, přičemž využívá slova Buddhy, výroky osvícených mistrů a vlastní sílu uvažování. Díky tomu je možné dosáhnout jasného pochopení skutečného stavu věcí, takových jaké jsou, a hlubokou prázdnotu, která je podstatou realizace všech buddhů. To je jeden druh přístupu a je skvělý.

Některým, intelektuálně zaměřeným lidem, nejvíce vyhovuje tento přístup, zvlášť když hodně přemýšlejí, mají mnoho pochybností, a sklonů se ve všem se šťourat a také jsou hodně nedůvěriví. Pro skeptického člověka je velmi těžké důveřovat ryzímu a autentickému mistrovi, dokonce i poté, co se ním setká a obdrží esenciálních rady o přirozenosti mysli. Silná fascinace kritickým pochybováním a analyzováním nedovoluje získat jednoduchý přístup meditujícího a bezprostřední jistotu o hluboké podstatě prázdnoty, základního stavu prvotního vědomí, které je srdcem všech buddhů.

Z těchto důvodů mají někteří lidé mnohem větší užitek z analytického přístupu učence, jímž lze postupně odstranit pochybnosti a nedostatek pochopení.

Jiný druh lidí to tak netáhne ke studování všech detailů Buddhových slov a výroků osvícených mistrů a zkoumavému přemýšlení nad nimi. Spíše si přejí se bezprostředně zaměřit na samotnou podstatu probuzeného stavu – prvotní vědomí, které vnímá každý aspekt poznání přesně takový, jaký je. Takovéto lidi příliš nezajímá dlouhá, klikatá, zamotaná cesta podrobného studia a analytické spekulace. Spíše chtějí okamžité, bezprostřední uskutečnění. Jim je určený přístup, který využívá esenciální instrukce mahámudry a dzogčhenu.

Někteří lidé mají pochybnosti zda jsou tyto esenciální instrukce mahámudry a dzogčhenu vůbec autentickými slovy Buddhy a když áno, tak kde je možné je najít v kanonických písmech. Takováto podezření pocházejí z ne příliš důkladného čtení Tripitaky, protože když studujeme tato písma pečlivě, zjistíme, že nezrozený stav prebuzení, mahámudry či dzogčhenu je v tantrách popsaný s nejvyšší jasností. Máme-li pouze povrchní znalost Tripitaky a jejich komentářů (po tibetsky se nazývají Kandžur a Tandžur) a nestudujeme-li ani za hrst zlomků Buddhových slov - jež nemusí explicitně obsahovat termíny mahámudra či dzogčhen - vytváří se úrodná půda pro nedůvěřivost a pochybnosti. Nedůvěra pochází z povrchní znalosti nauk.

Trestí tradice Tulku Urgjen rinpočheho a jiných mistrů jeho kalibru je soustředit se na jednoduchý přístup meditujícího, přístup, který je prosycen bezprostředními, esenciálními insktrukcemi. Je to tradice, která jednoduchým způsobem a bez ozdob ukazuje, jak se věci mají, a zároveň umožňuje žákovi získat osobní zkušenost skrze kladení otázek a dávání rad. Tím, že je žák opakovaně dotazován mistrem, jeho pochybnosti postupně zmizí, až na konec zbude samotná podstata probuzeného stavu odhalená a bezprostredně a přímo viděná bez jakýchkoliv závojů.

Nejsme-li zcela nevhodným člověkem, pak při setkání s tímto stylem instrukcí bezpochyby získáme jisté pochopení - okamžité ujištění o probuzeném stavu takovém, jaký skutečně je. Poté však v záblesku pravdy musíme pokračovat. To, zda se opakuje či nikoliv a zda jej zažíváme či nikoliv, není v moci mistra, ale zcela to závisí na nás. Mistrovým úkolem je uvést žáka do nahého stavu prvotního vědomí. Avšak je v rukou žáka cvičit se v meditaci poté, co rozpoznal tento nahý stav. V tomto kontextu je meditace „udržování kontinuity“ toho, co bylo poznáno a to je zcela na nás, na žácích.

Navíc naše karmické činy, rušivé emoce a zvykové tendence jsou velmi mocné. Proto musíme očišťovat zatemnění a hromadit zásluhy a moudrost. Provádění těchto praxí pomáhá „udržovat kontinuitu.“

Takto lze všechny aspekty Buddhovy nauky shrnout do jediného bodu. Přestože zevně existuje mnoho vrstev učení, mnoho praxí – praxe ktoré pomáhájí rozvíjet dlouhý život, zdraví, ostřejší intelekt a podobně – na konečné úrovni je tím skutečným užitkem rozpoznání stavu základní bdělosti, takového, jaký je, který vnímá všechny aspekty poznání. Ať už se příblížíme k duchovní praxi z úhlu očišťování a hromadění zásluh nebo uplatňujeme meditační techniky systému vadžrajány, u toho, kdo ještě nerozpoznal by různé praxe měly v první řadě napomáhat tomuto rozpoznání. U toho, kdo již rozpoznal, by měly pomáhat udržovat kontinuitu tohto rozpoznání. Toto je důležitý aspekt všech duchovních praxí.

Tulku Urgjen Rinpočhe (otec Čhokji Ňima Rinpočheho) učil ve stylu „instrukce skrze osobní zkušenost.“ Strávil mnoho let v ústraní a prováděl praxi tak, že smísil nauku se svou zkušeností. Proto mluví ze zkušenosti a vyjádřuje to, co on sám prožil. Takové to nauky jsou jedinečné, někdy je způsob jejich vyjádřování duchovních poučení ohromující. Někdy nejsou obzvlášť výmluvné, ale jeho slova vždy přinášejí velký užitek mysli posluchače. Mám za to, že naslouchat pouze půlhodiny Rinpočheho naukám je užitečnější než číst celé svazky knih. To je výsledek „instrukcí skrze osobní zkušenost.“ To je jeho styl.

Učil, že osvícená podstata je přítomná v mysli každé cítící bytosti, učil přímo, jaká tato podstata je, jak může být rozpoznána a zažita, proč ji potřebujeme rozpoznat a jak nesmírné je dobro z toho plynoucí. Jasně ukazoval, jak v tomto okamžiku nemusíme hledat buddhu neboli probuzený stav někde jinde, ale jak je přítomný v nás a nakonec jak se staneme osvícenými, zakoušíme-li to, co v nás vždy bylo přítomno – toto učí Tulku Urgjen Rinpočhe a to je také napsáno zde v této knížce. Věřím, že budete-li ji pečlivě číst a budete ji samy osobně uplatňovat, přinese vám velký užitek.

Čhokji Ňima Rinpočhe

(kniha Tulku Urgjen Rinpočhe: Opakuji slova Buddha snad vyjde v nakladatelství Dharmagaia v roce 2008 nebo 2009).

Rozhovor s Tulku Urgjen Rinpoche

Tento rozhovor s Tulku Urgjen Rinpočhem se uskutečnil 16. prosince 1985 v Nagi Gompě při Káthmandu. Když byl Rinpočhe požádán, zda by souhlasil s interview pro Vadjradhatu Sun, jeho odpověď byla: „K čemu je dobré světýlko světlušky, když již na nebi svítí slunce?“ čímž měl na mysli přítomnost Trungpy Rinpočheho na západě.

O: Mohl by nám prosím Rinpočhe říci něco o svém životě, učitelích a meditačních ústraních, na kterých byl?

R: Narodil jsem se ve východním Tibetu, v Khamu, v oblasti, která se nazývá Nangčhen. Učení dharmy mé rodinné linie je Barom Kagjü. Má babička byla dcerou velkého tertöna Čhokgjur Lingpy, takže jsme v rodině praktikovali také nauky Ňingmy. Protože jsem držitelem linií Kagjü a Ňingma, nazývá se můj klášter v Boudhanáthu Ka-ňing šedrub ling, Místo nauky a praxe Kagjü a Ňingma.

Od dob, kdy jsem byl ještě malý až do věku jedenadvaceti let jsem byl se svým otcem, který byl učitelem vadžrajány a laickým tantrikem. Jmenoval se Cangsar Čhime Dordže. Táta byl mým prvním učitelem. Od něho jsem obdržel transmisi Kandžuru, všech nauk Buddhy a také Čhokling Tersar, „Nových pokladů Čhokgjur Lingpy.“ Studoval jsem se starším bratrem mého otce, Tulku Samten Gjacem, od něhož jsem kromě jiného obdržel také kompletní odkaz Čhokling Tersar.

Později jsem studoval s neuvěřitelně velkým mistrem Khjungtrul Kardžamem. Od něj jsem obdržel celý Damngak Dzö a také Čöwang Gyaca, Sto zplnomocnění praxe Čö, odetínání. Předal mi rovněž odkaz čtením Sto tisíc tanter ňingmapy a Džangter Gongpa zangthal, Severní poklady nezastřené mysli moudrosti. Předal mi rovněž podrobný komentář a vysvětlení důležitého cyklu pkladu Čhokgjur Lingpy Lamrim ješe ňingpo, Postupná cesta podstaty moudrosti.

Od doby, kdy mi bylo osm, jsem od svého otce přijímal nauky o přirozenosti mysli. Později jsem měl to štěstí, že jsem obdržel kompletní instrukce nauk dzogčhenu, velké dokonalosti, z „vedení podle osobních zkušeností“ od Samten Gjaca. Od druhého strýce, Terse Rinpočheho, který byl blízkým žákem velikého siddhy Šakja Šrího, jsem rovněž měl to štěstí obdržet nauky dzogčhenu.

Navíc jsem obdržel podrobní nauky o Lamrin Ješe Ňingpo od Džokjab Rinpočheho, žáka Dru Džamjang Drakpy. Cyklus nauk známý jako Rinčhen Terdzö, Pokladnici vzácných nauk, jsem obdržel od Džamgön Kongtrula, syna 15. karmapy. Co se týče dalších z pěti pokladů Džamgöna Kongtrula Velikého, obdržel jsem Gjačhen Kadzö od mého třetího strýce, Sang-ngak Rinpočheho, Kagjü Ngakdzö od samotného J.S. 16.karmapy, a pokladnici Šečha künkjab od Tana Pemba Rinpočheho. Navíc jsem několik krát obdržel kořenová zplnomocnění Džigme Lingpy od J.S. Dilgo Khjence Rinpočheho.

Ve východním Tibetu jsem strávil tři roky v ústraní, kde jsem pouze odříkával mani (se smíchem). Později, v Curphu, sídle Karmapů, jsem také strávil tři roky na ústraní a poté také v Sikkimu jsem byl s to strávit také téměř tři roky intenzivní praxí. Teď jsem již několik let tady v Nagi gompě. To je příběh mého život.

O: Jakých linií je Rinpočhe držitelem?

R: V naší rodinné linii jsme držiteli nauk Barom Kagjü, jejichž původ sahá k žákovi Gampopy jménem Barom Dharma Wangčhuk. Jeho žákem byl Tiši Repa, jehož žákem byl Repa Karpo. Žákem tohoto mistra byl Cangsar Lume Dordže. Jeho žák, Čhangčhub Žönnu z Cangsar je předkem v naší rodinné linii z otcovy strany. Tato linie, předávaná z otce na syna, jeho syna a tak dále, až k mému otci, se jmenuje Cangsar Lhe Dung gjü, pokrevní linie od bohů Cangsar.

Linie mé inkarnace se jmenuje Čhöwang Tulku. S tímto jménem jsem pouze druhý. O mém minulém vtělení se říkalo, že je to inkarnace Guru Čhöwanga. A byl prý také vyzářením jednoho z dvaceti pěti žáků Padmasambhavy, který se jmenoval Nubčhen Sangje Ješe, ale kdo to ví jistě (smích). Můj minulý život, Čhöwang Tulku, byl „skrytý jógin“. Nikdo nevěděl, jak praktikuje, ale když zemřel, jeho tělo se zmenšilo do velikosti jednoho lokte, aniž by se rozložilo.

O: Co to znamená dzogčhen?

R: Dzog, „dokonalost“ nebo „ucelenost“, podle citátu z jedné tantry znamená „Dokonalé v jediném – vše je dokonalé v jediném. Dokonalé ve dvou – vše v samsáře a nirváně je ucelené a dokonalé v tomto (prvotním stavu).“

O: Co je základním rysem praxe podle cesty dzogčhenu?

R: Všechny nauky Buddhy jsou obsaženy v devíti graduálních vozech, z nichž je dzogčhen, velká dokonalost, jako nejvyšší zlatá ozdoba týčící se na špičce chrámové střechy, nebo jako prapor vítězství na vrcholu velké budovy. Všech osm nižších vozů je obsaženo v devátém, který se v tibetštině nazývá dzogčhen, v sanskrtu mahá sandhi (velká dokonalost). Ale dzogčhen není obsažen v nejnižším voze, ve šrávakajáně. Takže když hovoříme „dokonalý“ nebo „kompletní“, znamená to, že všechny nižší vozy jsou dokonalé neboli uceleně obsažené ve velké dokonalosti, v dzogčhenu.

Obvykle říkáme, že dzogčhen, někdy také zvaný ati jóga, je tradice dharmy, ale ve skutečnosti je to stav vlastní mysli.

Když přijde na to, abychom prakticky uskutečnili tato dvě tvrzení, můžeme použít výroku 3.karmapy, Rangdžung Dordžeho: „Není existující, neboť ani buddhové ho nevidí.“ To znamená, že základní stav mysli není něco konkrétně existující, dokonce ani buddhové tří časů ho nikdy neviděli. „Není ani neexistující, protože je základem samsáry i nirvány. Není v tom rozpor, je to střední cesta jednoty.“

Rozpor je jako mít oheň a vodu na stejném talíře. Je to nemožné. To však není náš případ. Základní podstata není ani existující ani neexistující – tyto dva aspekty jsou neoddělitelnou jednotou. „Nechť vnímám přirozenost mysli prostou krajností.“ Obvykle, když hovoříme „je“, pak je to protiklad „není.“ A když hovoříme „ne-existence“ pak je to protiklad k „existenci.“ Ale v této střední cestě jednoty není takových protikladů nebo rozporů. Když se hovoří o „dosažení sjednoceného stavu Vadžradhary“, označuje to právě to, o čem jsem zde mluvil.

Tato jednota prázdnoty a bdělosti je stav mysli všech cítících bytostí. Není na tom nic výjimečného. Praktikující by v tom měl setrvávat „středem svého vědomí.“ To je cesta praxe, „jednota prázdnoty a bdělosti ve středu vědomí.“

Neobyčejnou črtou dzogčhenu je toto: „Prvotně čistá podstata je tregčhö, protnutí.“ Tento náhled je ve skutečnosti přítomný ve všech devíti vozech, ale výjimečná kvalita dzogčhenu je to, co se nazývá „Spontánně přítomná podstata je thögal, přímý přechod.“ Jednota těchto dvou aspektů, protnutí a přímého přechodu, tregčhö a thögalu je speciálním neboli jedinečným učením dzogčhenu. Takýto v podstatě dzogčhen je. To je ono.

O: To je úžasná nauka. Zdá se, že dzogčhen je velmi přímý a nemá lineární kvalitu z hlediska způsobu, jak k němu přistoupit. V jiných vozech se někdy provádí soubor přípravných praxí, poté praxe na jidam, metody ca-lung atd. to a pak ono. Zdá se, že dzogčhen je velmi přímý, jako esence, která je zde již přítomná. Je nějaká postupná cesta i tady nebo jsou tyto nauky vždy takto přímé?

R: V tradici dzogčhenu máme graduální systém přípravných praxí, hlavní části a tak dále. Ale speciálním znakem dzogčhenu je přímé uvedení neboli objasnění nahého prvotního vědomí, samoexistující prvotní bdělosti. Je pro studenty, kteří jsou na tyto nauky vhodní, což znamená, že mají dostatečné vnitřní schopnosti (k pochopení a uplatnění těchto nauk.) V dzogčhenu se místo chození kolem horké kaše dává uvedení přímo do přirozenosti mysli, samoexistujícího prvotního vědomí.

Říká se, že dzogčhen může být nesmírně prospěšný, ale má také velké nebezpečí. Proč je tomu tak? Protože všechny nauky jsou nakonec shrnuty v systému dzogčhenu. To lze rozdělit na dvě části, poznání všech nauk intelektuálním pochopením a prostřednictvím zkušenosti.

Poznat z vlastní zkušenosti je onen nezměrný prospěch neboli užitek v tom smyslu, že poté, co obdržíme uvedení, je přímé rozpoznání nahého prvotního vědomí prostě hlavní částí praxe. To je neuvěřitelně přínosné, protože (spočívání v tomto stavu) je samo o sobě velmi přímá a rychlá cesta k osvícení.

Na druhé straně velkému nebezpečí se vystavuje ten, kdo zůstává pouze na úrovni intelektuálního pochopení. „V dzogčhenu není o čem meditovat. Není tam žádný náhled. Není zapotřebí žádného jednání.“ To se stane pouhým nihilistickým konceptem, který zcela zabraňuje pokroku. Je tomu tak proto, že konečný význam nauky je za koncepty, překračuje intelektuální přemýšlení. Nicméně ve skutečnosti se děje to, že takový člověk si vytvoří intelektuální představu o dzogčhenu a této představy se pevně drží. Toto je hlavní chyba, ke které může dojít. Proto je velmi důležité mít vlastní, osobní zkušenost těchto nauk skrze praktikování ústních instrukcí učitele.V opačném případě, mít pouhé přesvědčení „provádím praxi dzogčhenu“ znamená, že jsme vůbec nepochopili, oč jde.

Samoexistující bdělost je od počátku času přítomná v proudu mysli všech cítících bytostí. Toto prvotní vědomí bychom neměly nechávat pouze na úrovni teorie, ale je třeba si ho osvojit prostřednictvím vlastní zkušenosti. Nejprve ho rozpoznáme, pak se v něm cvičíme a nakonec v něm získáme stabilitu. Tehdy platí, že dzogčhen přináší obrovský užitek. Ve skutečnosti neexistuje žádný větší užitek.

Velké nebezpečí znamená, že zůstává jako slova pouhého intelektuálního pochopení. Neosvojíme si žádné zkušenosti, ale pouze máme o něm nějaké koncepty. Schází nám kvalita nekonceptuálnosti. Konceptuální mysl je jenom intelekt, zatímco zkušenost znamená setrvávat v kontinuitě nahého prvotního vědomí, a zvykat si na to, co se nazývá „zkušenost.“

Stejný princip platí v madhjamice, mahámudře nebo dzogčhenu. Jak se říká v Bódhičárjávatáře: „Když se mysl nedrží konceptu konkrétnosti ani nekonkrétnosti, je to stav ne konceptualizování.“ Dokud nejsme osvobození od konceptů, zůstává náš náhled pouhým intelektuálním pochopením a náhled dzogčhenu je jenom teorií. Pak si můžeme myslet, “dzogčhen je prvotně prázdný, není v něm žádného základu. Není o čem meditovat, není třeba nic dělat. Když medituji ráno, jsem Buddhou ráno. Když rozpoznám večer, jsem Buddhou v noci. Vyvolení nemusí meditovat.“

Ve skutečnosti je dzogčhen metodou očištění nejjemnějších překážek dualistického poznání. Je něčím fantastickým. Pokud si to však jenom představujeme, jakoby to byla pouhá teorie a myslíme si „Nemusím nic dělat, nemusím meditovat ani praktikovat, (pak nám ušla podstata věci).“ V minulosti bylo mnoho lidí, kteří takto přemýšleli.

Ve srovnání s úpadkovou, intelektuální verzí dzogčhenu je mnohem lepší praktikovat podle madhjamiky nebo mahámudry, kde se postupuje graduálně krok za krokem. Teorie se střídá se zkušenostmi v rámci struktury teorie, zkušenosti a realizaci. Díky graduálnímu postupu se stává stále jasnějším to, co je třeba uskutečnit: „trůn dharmakáje ne-meditace.“ V tomto graduálním systému jsou během různých cest a úrovní jisté vztažné body. Ale v dzogčhenu mistr již na začátku objasní nekonceptuální stav a předá studentovi instrukce o tom, jak setrvávat bez konceptů. Poté se stane, že některý student si s nepřítomným pohledem v očích myslí: „Jsem osvobozen od konceptů, nikdy nejsem rozptýlený!“ To se nazývá upadnout do intelektuálního pochopení.

Později, až budeme umírat, nám pouhá teorie vůbec nepomůže. Tilopa řekl Naropovi, „Teorie je jako záplata. Obnosí se a odpadne.“ Po smrti budeme procházet různými příjemnými a nepříjemnými zkušenostmi, intenzivní panikou, strachem a hrůzou. Intelektuální pochopení nebude s to zničit tyto strachy, nebude s to způsobit, aby se zmatek usadil. Proto je pouhé všeobecné povídání o tom, že podstata člověka je prostá zmatku, zbytečné. Je to pouze myšlenka, další koncept, který je v okamžiku smrti, kdy nastane čas se vypořádat s vlastním zmatkem, neúčinný.

O: Co tedy pomůže?

R: Je třeba rozpoznat náhled vlastní přirozenosti. Pokud jsme si zcela neosvojili správný náhled, ale pouze jsme si ho vytvořili z konceptů, bude toto intelektuální pochopení k ničemu. Je to něco jako vědět, že je zde lahodné jídlo k snědení. Bez toho, že si ho skutečně dáme do pusy, nebudeme nikdy vědět, jako chutná.

Podobně, co se týče nahého prvotního vědomí, musíme být úplně osvobozeni od nejmenších náznaků pochybností. Džigme Lingpa řekl o stabilitě v prvotním vědomí, že „není třeba stovky panditů a jejich tisíců výkladů. Budete vědět, co postačuje. I kdyby se vás tito učenci vyptávali, nevzniknou ve vás pochybnosti. Proto je nejdůležitější získat stabilitu v prvotním vědomí prostřednictvím vlastní zkušenosti.“

Uvedení do prvotního vědomí není na úrovni intelektuálního pochopení, kdy člověk o tom má pouhou představu. Když se kvalifikovaný mistr setká s vhodným studentem, je to jako když škrtnete zápalkou, oheň vznikne okamžitě. Když se dva takoví lidé setkají, je možné být zcela bez pochybností. Když necítíme žádné pochybnosti, jakkoliv bychom se snažili zpochybňovat, je to důkazem rozpoznání podstaty mysli. Pokud je ale možné začít pochybovat, „Přemýšlím, jak že to asi je, co bych tak měl dělat?“ To je důkazem pouhého intelektuálního pochopení.

Rozdíl mezi teorií a zkušeností je to, co jsem měl na mysli, když jsem říkal, že dzogčhen může přinést velký užitek, ale může být i nebezpečný.

Když je praktikující uveden do nahého prvotního vědomí, bude s to dosáhnout osvícení v tomto těle a v tomto životě, protože v okamžiku rozpoznání podstaty vědomí není přítomné zatemnění dualistického poznání. To se nazývá „dotknout se plodu.“ V této souvislosti se hovoří o třech věcech: pojmout základ jako cestu, pojmout cestu jako cestu a pojmout plod jako cestu. Obdržet instrukce přímého uvedení znamená pojmout plod jako cestu. Proto je to tak vzácné. Proto nedopusťte, aby to zůstalo pouhou teorií.

Říká se, že „zkušenost je ozdobou prvotního vědomí.“ Prvotní vědomí je přítomné ve všech bytostech; každý kdo má mysl, má i prvotní vědomí, protože je to podstata mysli. Vztah mezi myslí a prvotním vědomím je asi takový, že mysl je jako stín vlastní ruky a prvotní vědomí je samotná ruka. V tomto smyslu není jediné cítící bytosti, která by neměla prvotní vědomí. Můžeme o něm slyšet a poté si myslet „Chápu, prvotní vědomí je takové a takové.“ Mentální konstrukce tohoto druhu je však zcela neužitečné – od samého počátku je zásadně důležitá nepřítomnost mentálních výtvorů. Jak se říká, „v nahém dharmadhátu nevytváření.“

Dát uvedení do prvotního vědomí znamená ozřejmit, že (v tomto stavu) nejsou žádné mentální konstrukce. Jinak by to bylo uvedení pouze do dualistického myšlení. (smích)

O: Jaký je rozdíl mezi praxí dzogčhenu a anuttara jóga tantry v systému nových škol (sarma)? Řekl jste, že všech osm nižších vozů jsou obsaženy v dzogčhenu, takže jaký je v tom rozdíl?

R: V systému Nových škol jsou v první řadě čtyři tantry – kríja tantra, čárja tantra, jóga tantra a anuttara jóga tantra. Posledně jmenované se dělí na otcovskou anuttara tantru, mateřskou anuttara tantru a neduální anuttara tantru. To přesně odpovídá struktuře staré školy, ňingmy, v tom, že otcovská tantra je mahájóga, mateřská tantra je anujóga a neduální tantra je atijóga, dzogčhen. Nicméně v anuttara tantře nejsou explicitní nauky o thögalu. To je hlavní rozdíl. Neboť, jak se učí, není vůbec žádný rozdíl mezi „esenciální mahámudrou“ a dzogčhenem ve významu, pouze v terminologii.

Co se týče toho, že nižší vozy jsou obsaženy v nejvyšším: „Všechny jevy samsáry a nirvány jsou obsaženy v prostoru prvotního vědomí.“ To je hlavní význam obsažení či zahrnutí.

O: V anuttara józe je mnoho konceptuálních praxí jako je vizualizace a manipulování s nádí a pránou (energetickými kanály a dechem). Jak toto zapadá do systému dzogčhenu?

R: Tyto praxe ve skutečnosti patří do systému mahájógy a anujógy. Avšak v atijóze, která by měla být bez úsilí, bez zaměření, se tyto praxe používají jako „prostředky prohloubení.“

O: Odkud pochází tradice instrukcí přímého uvedení?

R: Prvním zdrojem je to, co se nazývá „transmise mysli vítězných.“ Poté byla „symbolická transmise vidjádharů“ a dnes máme „ústní transmisi velkých mistrů.“ Ta první, transmise mysli vítězných, byla tehdy, když se projevený aspekt prvotního Buddhy Samantabhadry objevil v tělesné formě a pět rodin vítězných rozpoznalo dharmatu pouze tím, že uviděli jeho tělesnou formu. To byla transmise mysli pouhým projevením se ve formě božstva, aniž by bylo zapotřebí jakékoliv konverzace. Zdá se, že tato transmise mysli postupně zdegenerovala. Poté, prostřednictvím symbolické transmise mistrů vidjádharů jako byl Garab Dordže, Šrí Simha a Guru Rinpočhe rozpoznali samoexistující bdělost dharmaty prostřednictvím pouhého gesta, jako například, prst ukazující na nebe. Nakonec, Guru Rinpočhe a osm indických vidjádharů a také tibetský král, přítel a společnice (Trisong Deucen, Vairóčana a Ješe Cchogjal) a tak dále dávali nauky ústní transmisí. Tato ústní transmise, která pochází z Indie a není tibetským vynálezem, se původně předávala šeptáním, jako když například Vairóčanovi pošeptal jeho mistr přes měděnou trubku do ucha větu: „Jediná sféra dharmakáje, samoexistující bdělost, nepopsatelná skutečnost, je přítomná v mysli cítících bytostí.“ Ústní transmise doslova znamená „předáno do ucha.“

V linii Kagjü tomu bylo tak, že Tilopa řekl: „Nemám lidské učitele. Mým mistrem je sám Vadžradhara.“ Takže obrazně řečeno, Vadžradhara předal nauky Tilopovi, a Tilopa je ústně předal Naropovi, který je pak předal Marpovi. Ten je dal Milarepovi, který zas Gampopovi, od něhož byly ústně předány „čtyřem velkým a osmi malým liniím.“

V linii Ňingma předali Guru Rinpočhe, Vimalamitra a Vairóčana nauky hlavně jako ústní transmisi pětadvaceti žákům na čele s králem, přítelem a družkou. Zde byl dzogčhen předán jako přímé uvedení do vyjádření prvotního vědomí. Nikoliv do samotného prvotního vědomí, ale do jeho vyjádření, jímž je dharmata. Od tohoto bodu předávalo nauky dvacet pět žáků a osmdesát tibetských siddhů a další jako jsou různé ústní linie a také linie pokladů. Takže tato transmise nebyla přerušena až k našemu vlastnímu kořenovému guruovi. Pokud by linie byla přerušena, nebylo by přímého uvedení a rozpoznání prvotního vědomí.

O: Proč se tyto instrukce přímého uvedení považují za tak důležité?

R: To je samo sebou zřejmé. Není snad prvotní vědomí skutečnou cestou k dosažení osvícení? Není nic důležitějšího než ho rozpoznat a stát se Buddhou (smích). Pokud dáte všechno bohatství světa na jednu stranu vah a přímé uvedení do prvotního vědomí na stranu druhou, bude pro dosažení osvícení hodnotnější prvotní vědomí.

O: Poté, co obdržíme instrukce přímého uvedení a rozpoznáme, bude to samo o sobě stačit, nebo jak je pak potřeba cvičit?

R: Poté, co jsme obdržely instrukce přímého uvedení, máme možnost rozpoznat nebo také ne. Ale student, který skutečně rozpoznal, bude mít „jedinou postačující instrukci“, která mu bude stačit na celý život. To samé platí o stavu barda. Nicméně nadále můžeme provádět praxe mahájógy a anujógy za účelem prohloubení praxe a odstranění překážek. Když jednou rozpoznáme podstatu mysli, pak je to jako oheň, který bude pouze stále více hořet, čím více dřeva budeme příkládat. Oheň se přidáním dřeva nikdy nezmenší. Podobně, z uplatnění cest mahájógy a anujógy budeme mít pouze užitek. Dokonce i praxe hínajány bude užitečná.

Podle vlastních schopností můžeme aplikovat to, co nás nejvíce přitahuje – je to jako shromáždit med z mnoha různých květů. Nebo, prostě rozvíjet a praktikovat rozpoznání prvotního vědomí bude samo o sobě stačit na dosažení osvícení v tomto těle a v tomto životě. Všechny různé praxe mahájógy a anujógy, jako v systému Džamgöna Kongtrula Prvního, se provádějí za účelem dosažení stability v prvotním vědomí. Lze pomáhat druhým a zároveň získávat větší stabilitu v prvotním vědomí. Jak jsem již řekl, čím přidáme více dřeva, tím větší oheň, není to naopak.

Po rozpoznání vlastní podstaty je třeba udržovat její kontinuitu. Pokud to necháme jako „rozpoznal jsem“, a nic pak neděláme, nemáme z toho moc velký užitek. Je nezbytné udržovat kontinuitu prvotního vědomí, dokud se veškerý zmatek a konceptuální myšlení nevyčerpá. To samo je mírou (naší realizace), jsou-li myšlenky vyčerpány, pak to stačí. Pak již není třeba meditovat neboli „udržovat kontinuitu.“

O: Ačkoliv má Rinpočhe velký klášter v Boudhanáthu, v Káthmandu, všiml jsem si, že tráví většinu času zde nahoře v centru na ústraní, Nagi gompě. Proč?

R: Jak se říká, „V tomto věku úpadku, nes zátěž nauky. Nejsi-li toho schopen, pak když se ve tvé mysli byť i na okamžik objeví pouhá myšlenka na to, že nauka vymizne, přinese nezměrné zásluhy.“ Z toho důvodu je účelem postavení kláštera se shromážděním sanghy mnichů – jako pouhý obraz nauky v tomto temném věku – je, že máme velkou víru v to, že budou praktikovat tradici dharmy. Zda mniši skutečně praktikují nebo ne je jejich osobní věc. Ale pokud jenom nosí róbu, stříhají si vlasy a shromážďují se v počtu alespoň čtyř mnichů, pak když je člověk může podporovat jako dárce, má vůči nim úctu a důvěru, přinese mu to užitek ve formě hromadění zásluh a očišťování zatemnění, nehledě na to, jak bezvýznamný je jeho příspěvek a víra. To je nezávislé na tom, zda se mniši chovají správně nebo ne, zda podporu, které se jim dostává, používají vhodně nebo ji zneužívají. To je zcela na nich. Dárce získá požehnání Buddhy, pokud darem podpoří shromáždění alespoň čtyř mnichů. Pro dárce v tom nebude žádná chyba. Z tohoto důvodu jsem vynaložil úsilí na stavbu kláštera. Navíc tato doba je časem, kdy buddhismus pomalu vymírá, jako slunce, které pomalu zapadá za západní pohoří. Vzali jsme do úvahy tyto věci a navíc jsme dostali příkaz od Jeho Svatosti Gjalwa Karmapy, a proto jsme postavili tento bezvýznamný klášter.

Místo zde v Nagi pompě původně postavil meditující a postevník jménem Kharša Rinpočhe jako poustevnu pro mnichy a mnišky, kteří byli jeho žáky. Poté, co zemřel, bylo toto místo nabídnuto Karmapovi, který mě poté ustanovil správcem. Takže já, stařec, jsem pouhým správcem. (smíchem). To je jediný důvod proč žiji zde nahoře. Vůbec nejsem jako Milarepa, který poté, co se zřekl samsáry, žil na ústraních v horách. Ale mám příjemné místo, kde v noci spím, a teplé místo, kde se přes den sluním. (smích). Takto žiji.

O: Jaký je prospěch a užitek provádění meditační praxe v ústraní?

R: Uprostřed mnoha rozptýlení nejsme schopni praktikovat dharmu správným způsobem. Rozptýlení znamená být příliš zaneprázdněn mnoha věcmi, žít v ruchu a neklidu. To je důvodem, proč lidé odcházejí na ústraní do hor. Navíc pokud dokážeme dodržovat určitou disciplínu, setrvávat v samotě, aniž bychom samy chodili ven a také aniž bychom dovolili komukoliv zvenčí, aby z námi přišel, nebude jiného rozptýlení než toho, které vytváří naše mysl. Vnější rozptýlení je odstraněno. To je účelem ústraní.

Když člověk opustí rozptýlení, může se věnovat praxi. Vynaložením úsilí je možné zničit zmatek. Když je odstraněn zmatek, je dosaženo osvícení. To je celý důvod (smích).

O: A nakonec, má Rinpočhe nějakou osobitou radu čtenářům Vajradhatu Sun, kteří jsou hlavně hospodáři neboli zaměstnaní lidé?

R: Měli by v první řadě obdržet instrukce přímého uvedení a rozpoznat svou prvotní podstatu. Poté, co ji rozpoznají, by neměly ztrácet kontinuitu jejího rozpoznání a poté by ji měli začlenit do běžných denních činností. V podstatě jsou čtyři druhy denních aktivit tradičně zvaných chození, sezení, jedení a ležení. Ne vždy jenom sedíme nebo něco děláme, ale střídavě provádíme oboje. Navíc jíme, vylučujeme a spíme. Takže ve skutečnosti se zdá, že je jich pět (smích). Ale neustále, ve všech situacích, je třeba se snažit o to, abychom nepřerušili kontinuitu praxe. Je třeba, abychom byly schopni smísit praxi s denním životem. Poté, co se s tím více obeznámíme, byť budeme dělat sebevíce každodenních činností, naše neduální prvotní vědomí se bude rozvíjet, a stane se ozdobou tohoto nerozptýleného vědomí, jež je osvobozeno od zatemnění nebo očištění.

Pokud jsme schopni smísit praxe s činnostmi denního života, budou tyto činnosti prospěšné a nebudou žádnou překážkou. Tak je tomu, když už člověk správně rozpoznal vlastní podstatu. Bez správného rozpoznání však bude denními činnostmi rozptýlen – nebude mít stabilitu. Nemít stabilitu je jako pramen vlasů, který se ve větru ohýbá podle toho, jak fouká vítr. Ale jehla, ať je jakkoliv malá, zůstane, jak je. Dokonce ani drobounká jehla se ve větru neohne. Když jednou skutečně rozpoznáme svou vlastní podstatu, nemůžeme již být rozptýlení aktivitami denního života. Budeme stabilní jako jehla. Dualistická mysl je zcela nestabilní, jako vlas, který se ohne při nejmenším vánku. Podléhá pěti vnějším smyslovým objektům. Naproti tomu prvotní vědomí, je-li správně rozpoznáno, nikdy nepodléhá smyslovým objektům. Je jako jehla nepohnutá větrem.

Slovníček:

Mind essence – podstata mysli

Self existing wakefulness – samoexistující bdělost

(Naked) awareness – (nahé) prvotní vědomí