Náuka

Čhokji Ňima Rinpočhe

předmluva ke knize Tulku Urgjen Rinpočheho – Opakuji slova Buddhy

V buddhismu tradičně existují dva přístupy ke studiu, přemýšlení a praktikování svaté dharmy: analytický přístup učence a jednoduchý přístup meditujícího.

Styl učence spočívá ve studování mnoha podrobností a důkladném premýšlení. Učenec očišťuje a prohlubuje vlastní pochopení, přičemž využívá slova Buddhy, výroky osvícených mistrů a vlastní sílu uvažování. Díky tomu je možné dosáhnout jasného pochopení skutečného stavu věcí, takových jaké jsou, a hlubokou prázdnotu, která je podstatou realizace všech buddhů. To je jeden druh přístupu a je skvělý.

Některým, intelektuálně zaměřeným lidem, nejvíce vyhovuje tento přístup, zvlášť když hodně přemýšlejí, mají mnoho pochybností, a sklonů se ve všem se šťourat a také jsou hodně nedůvěriví. Pro skeptického člověka je velmi těžké důveřovat ryzímu a autentickému mistrovi, dokonce i poté, co se ním setká a obdrží esenciálních rady o přirozenosti mysli. Silná fascinace kritickým pochybováním a analyzováním nedovoluje získat jednoduchý přístup meditujícího a bezprostřední jistotu o hluboké podstatě prázdnoty, základního stavu prvotního vědomí, které je srdcem všech buddhů.

Z těchto důvodů mají někteří lidé mnohem větší užitek z analytického přístupu učence, jímž lze postupně odstranit pochybnosti a nedostatek pochopení.

Jiný druh lidí to tak netáhne ke studování všech detailů Buddhových slov a výroků osvícených mistrů a zkoumavému přemýšlení nad nimi. Spíše si přejí se bezprostředně zaměřit na samotnou podstatu probuzeného stavu – prvotní vědomí, které vnímá každý aspekt poznání přesně takový, jaký je. Takovéto lidi příliš nezajímá dlouhá, klikatá, zamotaná cesta podrobného studia a analytické spekulace. Spíše chtějí okamžité, bezprostřední uskutečnění. Jim je určený přístup, který využívá esenciální instrukce mahámudry a dzogčhenu.

Někteří lidé mají pochybnosti zda jsou tyto esenciální instrukce mahámudry a dzogčhenu vůbec autentickými slovy Buddhy a když áno, tak kde je možné je najít v kanonických písmech. Takováto podezření pocházejí z ne příliš důkladného čtení Tripitaky, protože když studujeme tato písma pečlivě, zjistíme, že nezrozený stav prebuzení, mahámudry či dzogčhenu je v tantrách popsaný s nejvyšší jasností. Máme-li pouze povrchní znalost Tripitaky a jejich komentářů (po tibetsky se nazývají Kandžur a Tandžur) a nestudujeme-li ani za hrst zlomků Buddhových slov - jež nemusí explicitně obsahovat termíny mahámudra či dzogčhen - vytváří se úrodná půda pro nedůvěřivost a pochybnosti. Nedůvěra pochází z povrchní znalosti nauk.

Trestí tradice Tulku Urgjen rinpočheho a jiných mistrů jeho kalibru je soustředit se na jednoduchý přístup meditujícího, přístup, který je prosycen bezprostředními, esenciálními insktrukcemi. Je to tradice, která jednoduchým způsobem a bez ozdob ukazuje, jak se věci mají, a zároveň umožňuje žákovi získat osobní zkušenost skrze kladení otázek a dávání rad. Tím, že je žák opakovaně dotazován mistrem, jeho pochybnosti postupně zmizí, až na konec zbude samotná podstata probuzeného stavu odhalená a bezprostredně a přímo viděná bez jakýchkoliv závojů.

Nejsme-li zcela nevhodným člověkem, pak při setkání s tímto stylem instrukcí bezpochyby získáme jisté pochopení - okamžité ujištění o probuzeném stavu takovém, jaký skutečně je. Poté však v záblesku pravdy musíme pokračovat. To, zda se opakuje či nikoliv a zda jej zažíváme či nikoliv, není v moci mistra, ale zcela to závisí na nás. Mistrovým úkolem je uvést žáka do nahého stavu prvotního vědomí. Avšak je v rukou žáka cvičit se v meditaci poté, co rozpoznal tento nahý stav. V tomto kontextu je meditace „udržování kontinuity“ toho, co bylo poznáno a to je zcela na nás, na žácích.

Navíc naše karmické činy, rušivé emoce a zvykové tendence jsou velmi mocné. Proto musíme očišťovat zatemnění a hromadit zásluhy a moudrost. Provádění těchto praxí pomáhá „udržovat kontinuitu.“

Takto lze všechny aspekty Buddhovy nauky shrnout do jediného bodu. Přestože zevně existuje mnoho vrstev učení, mnoho praxí – praxe ktoré pomáhájí rozvíjet dlouhý život, zdraví, ostřejší intelekt a podobně – na konečné úrovni je tím skutečným užitkem rozpoznání stavu základní bdělosti, takového, jaký je, který vnímá všechny aspekty poznání. Ať už se příblížíme k duchovní praxi z úhlu očišťování a hromadění zásluh nebo uplatňujeme meditační techniky systému vadžrajány, u toho, kdo ještě nerozpoznal by různé praxe měly v první řadě napomáhat tomuto rozpoznání. U toho, kdo již rozpoznal, by měly pomáhat udržovat kontinuitu tohto rozpoznání. Toto je důležitý aspekt všech duchovních praxí.

Tulku Urgjen Rinpočhe (otec Čhokji Ňima Rinpočheho) učil ve stylu „instrukce skrze osobní zkušenost.“ Strávil mnoho let v ústraní a prováděl praxi tak, že smísil nauku se svou zkušeností. Proto mluví ze zkušenosti a vyjádřuje to, co on sám prožil. Takové to nauky jsou jedinečné, někdy je způsob jejich vyjádřování duchovních poučení ohromující. Někdy nejsou obzvlášť výmluvné, ale jeho slova vždy přinášejí velký užitek mysli posluchače. Mám za to, že naslouchat pouze půlhodiny Rinpočheho naukám je užitečnější než číst celé svazky knih. To je výsledek „instrukcí skrze osobní zkušenost.“ To je jeho styl.

Učil, že osvícená podstata je přítomná v mysli každé cítící bytosti, učil přímo, jaká tato podstata je, jak může být rozpoznána a zažita, proč ji potřebujeme rozpoznat a jak nesmírné je dobro z toho plynoucí. Jasně ukazoval, jak v tomto okamžiku nemusíme hledat buddhu neboli probuzený stav někde jinde, ale jak je přítomný v nás a nakonec jak se staneme osvícenými, zakoušíme-li to, co v nás vždy bylo přítomno – toto učí Tulku Urgjen Rinpočhe a to je také napsáno zde v této knížce. Věřím, že budete-li ji pečlivě číst a budete ji samy osobně uplatňovat, přinese vám velký užitek.

Čhokji Ňima Rinpočhe

(kniha Tulku Urgjen Rinpočhe: Opakuji slova Buddha snad vyjde v nakladatelství Dharmagaia v roce 2008 nebo 2009).